Už jste přemýšleli, že by mohlo být víc světů než tento?

Únor 2008

Tea u kovářky

21. února 2008 v 9:18 | Ereia |  Příběhy Ilinea
"Ryby, kupte si ,lidičky, rybičky..čerstvé voňavé!"
Tea nakrčila nos, ryby nikdy nemusela, už jenom proto, že kdysi dávno je měli snad každý den. Doufala, že najde odpovědi v tomto přímořském městečku, byla na cestách už pátý den a pomalu už nedoufala, že se dočká konce cesty.
Kovářka Magda, za kterou měla namířeno, měla svou dílnu v jedné postranní, velmi rušné uličce. Jakmile do ní Tea vklouzla spatřila už ty černé kudrnaté vlasy svázané do pevného uzlu. Usmála se, jak ráda ji viděla, byla to snad její poslední naděje. Pomalu přistoupila k dílně a stoupla si do zástupu lidí, které kovářka obsluhovala. Magda byla totiž vyhlášená kovářka široko daleko, není také divu. Kovářky se zas tak často neuplatní, ale Magda byla mistryně svého oboru.
Konečně na Teu přišla řada. Nic se nezměnilo, Magda právě peskovala své dva učně, kteří se snažili seč mohli, ale pro Magdu to bylo málo. Vždy chtěla od člověka maximum, nic víc neregistrovala. Podívala se na Teu a nezaujatě se začla ptát co slečna potřebuje. Tea vyprskla smíchy a chytla Magdu za ruku. "Magdo, to jsem já, vzpomínáš na Lion a naa…království?"
Magdě vyskočilo obočí až to vypadalo, že uteče z obličeje. "To si ty! Nečekala sem v..tě tu. Tedy ne teď. Nedokážeš si představit, co se dělo po tom co si zmizela T…". Tea rychle zareagovala, věděla, že není moc dobré nechat Magdu mluvit, ne tady: " žádná jména drahá přítelkyně, i zdi mají uši. Co takhle říkáš na přátelský pokec až to tady zavřeš?", věděla, že tímhle si koleduje, ale nemohla si pomoct. "Dobrá, sejdeme se u mě doma v pět hodin, přijď včas." Thea se ušklíbla a rychle zmizela v davu.
Bylo teprve kolem poledního, jelikož neměla ani knoflík uchýlila se k metodě- prostě něco čmajznout. Vyšlo to a obchodník ji ještě zamával na rozloučenou. Nevěděla kam hlavu složit na těch pár hodin a tak bloudila po městě.
Hodiny na věži akorát odbily pátou a Tea se pomalu blížila k domu kovářky. Zabušila na dveře a okamžitě se v nich objevila Magda. Posunkem ruky ji pozvala dovnitř a rychle za ní zabouchla dveře. Ve světnici bylo příjemné teplo a bylo to tu cítit knihami. Vždy Teu překvapilo, že zrovna kovářka čte!
"Tuším proč si přišla Teo, hledala sem tě. Ale čaroděj měl pravdu, najdu tě pouze tehdy až ty sama přijdeš." Při slově čaroděj se Tea naježila, byl to ten největší mizera a sobec jakého znala. "Musím ho najít, jedině on mi muže říct co se to se mnou stalo když sem vzala tu knihu a jedině on mi muže vysvětlit, jak to že nikdo neví co je to Lionské království! Není to ani dva měsíce a lidé se chovají jako kdyby jim někdo vymazal paměť.Ty si to doufám pamatuješ Magdo!" Po pravdě Magda toho věděla trochu víc než měla v úmyslu Tee říct, ale s tímhle ji hodlala pomoct. "Když si zmizela, myslela jsem si o tobě že jsi se léta co sem sloužila pro tvé rodiče přetvařovala, ale čaroděj mi toho plno řekl a co je to nejpodstatnější Teo, ty ho musíš najít. U něj sou všechny odpovědi, říkal, že jedině ty můžeš napravit minulost."
Bylo to tak zmatené a zamotané, jak todle může někdo chápat říkala si Tea. Chtěla slyšet tolik odpovědí a zeptat se na tolik otázek, ale z Magdy je nedostane.
"Kde ho najdu, na to mi odpovědět musíš! Dlužíš mi to, dlužíš mi toho hodně!" doufala, že to zabere. "Nic ti nedlužím, teď tu přede mnou nestojíš jako princezna,ale jako zlodějka. Princezna upadla v zapomnění. Čaroděj mi řekl, že se objeví až ty pochopíš, kdo doopravdy jsi. Pokud chceš můžeš tu přespat." Teu ani nehlo, byla naštvaná na Magdu, na čaroděje, na to všechno co se dělo a ona nevěděla, co to bylo! Proč má pocit, že ji někdo pronásleduje,ale neví kdo to je! Potřebovala to vědět, ale nehodlala se doprošovat.
Vstala od stolu a odešla. Magda byla její poslední naděje,ale dostala zas jen další otázky bez odpovědí...