Už jste přemýšleli, že by mohlo být víc světů než tento?

Hideky a Kaori

18. května 2007 v 13:40 | Damson |  Postavy Trojsvětí
Hideky Asakawa byl dítě štěstěny. Narodil se jako jediné dítě bohatých rodičů, chodil na nejprestižnější školu v Tokiu, měl spoustu kamarádů, nejlepší studijní výsledky v ročníku a na každém prstě deset obdivovatelek. Snad každá dívka na škole by zemřela pro jeden jeho úsměv, ale jeho srdce patřilo jenom Yurii, nejkrásnější dívce z celého Tokia a tomu nejroztomilejšímu stvoření na světě. Jeho život byl jako blankytné letní nebe prozářené slunnými paprsky, bez jediného mráčku na obzoru. A přesně takové bylo v pátek, 17.května roku 1980, když se Hideky v podvečer vracel ze školy z odpoledního vyučování a po tréninku se školním fotbalovým mužstvem. Svaly ho po hodinovém běhání příjemně bolely, cítil na tváři vánek a ve vzduchu léto. Přidal do kroku, co chvíli přivíral oči a chtělo se mu zpívat. Co do toho, že by ne něj kolemjdoucí koukali jako na cvoka!Vždyť bylo léto a nejkrásnější den v Hidekyho životě, neboť dnes večer pozval Yurii na večeři do nejlepší restaurace ve městě. Měl to být jejich nejkrásnější večer, už si představoval její zlaté vlasy svázané šátkem, bleděmodré šaty,které budou pouze spoře zakrývat božské tělo jeho lásky..Její sladký úsměv, ruměnec, co jí polije tváře, až jí konečně řekne že jí miluje...západ slunce, teplo její dlaně, něžné polibky...
V té chvíli zamyšlený a šťastný Hideky vstoupil na přechod jen několik bloků od jejich domu. A aniž si to uvědomil, za několik vteřin zemřel.
Když otevřel oči, už tam seděla. Na první pohled nepříliš přitažlivá dívka s liščím obličejem a melancholicky přivřenýma očima. Seděla jen pár metrů od něj na obrubníku a usmívala se.
Co je mi do ní, pomyslel si. Musím vstát a jít za Yurií...Chtěl na ní zavolat, ať mu pomůže a uvědomil si, že se nemůže ani pohnout. Nechápal proč, dokud nezahlédl velkou temnou louži pod vlastním tělem!Pak si vzpomněl na zvuk brzd, náraz, bolest, let vzduchem a tmu..Chtělo se mu zoufale vykřiknout, proklít toho řidiče, co ho přejel a nechal ležet na silnici. Pak si vzpomněl na dívku. Bál se, že mezi tím odešla ale když se podíval na chodník, pořád tam seděla. Zoufale se na ní usmál a přemýšlel, proč už dávno nezavolala záchranku. Dívka se zvedla, odhodila si dlouhý pramínek vínově červených vlasů z očí a pomalu přešla až k němu. Nepospíchala a pořád se tak nepřítomně usmívala.
Je blázen, pomyslel si Hideky. Ve svých 19 letech umírám a jediný kdo by mi mohl pomoct je bláznivá holka.
,,Ahoj Hideky,"usmála se na něj a vzala ho za ruku, jako by se nechmelilo. ,,Já jsem Kaori."
Je cvok...Ona je vážně cvok!
,,To se pleteš...Nevím, kdo je to cvok, ale já jsem průvodce do světa mrtvých. Možná by si řekl anděl smrti."Zamyslela se, jestli to řekla správně a na čele se jí objevily legrační vrásky. Pak jako by si na něco vzpomněla, celý obličej se jí rozzářil a udeřila se dlaní do čela.
,,Úplně sem zapomněla, že s tebou můžu mluvit až umřeš...Jestli by ti nevadilo, že bych počkala támhle stranou..?"pronesla skoro omluvně.
V Hidekym by se krve nedořezal. Měl chuť jí seřvat, že se mu teda rozhodně nechce umřít a ať s tim kouká něco udělat. Vzedmula se v něm taková vlna vzteku, že sebral sílu a chytil jí za ruku. Pak v něm něco explodovalo a Hideky ztratil vědomí.
Když otevřel oči, pořád tam seděla. Musel si opravit první dojem, nevypadala jako blázen a navíc byla docela hezká, když jí z tváře zmizel ten nepřítomný výraz. Teď vypadala skoro smutně. Posadil se, protáhl si ruce a zahleděl se jí do očí, hnědých jako čokoláda.
,,Co se stalo?"
,,Nevím, ale něco je špatně..."
,,A co?"
,,Třeba to, že žiješ."Odvětila omluvně.
Chtěl na ní začít řvát, že na tom není nic špatného a pak se zarazil. Ještě před chvílí ležel v louži vlastní krve a umíral..A teď mohl chodit,mluvit jako by nic. Rychle se štípl do ruky, aby se ujistil, že není po smrti.
,,Žiješ,"ujistila ho dívka. Kaori, vzpomněl si.
,,Co se stalo?To si udělala ty?Zachránila si mě?"
,,Ne...myslím že si to spíš udělal ty,"odvětila zamyšleně. Nakrčila u toho nosík a nadzvedla obočí. ,,Jenom nevím jak..."
,,To já také ne,"vyhrkl překvapeně. A doopravdy-neměl o tom ani nejmenší ponětí.
,,Budu se na to muset zeptat...Nekoukej na mě tak překvapeně, mám tě na seznamu mrtvých a když tě nepřivedu, budu mít problémy.."Vysvětlovala.
Hideky si mezitím začal připadat jako v nějakém dost nepovedeném snu.
,,O.K. Ať je po tvém...Kam mě vlastně chceš odvést?"
,,Do světa duchů, přece.."odvětila, jako by se jednalo o tu nejprostší věc na světě.
Pokud si Hideky představoval svět duchů jako ztemnělé, pusté místo, naplněné křikem trýzněných duší, byl zklamán. Připomínal mu spíše několik spojených kanceláří, propojených chodbami, kde neustále pobíhaly podivní tvorové a volaly podivné věci, jako:,,Mám tu těch deset mrtvých z té autobusové nehody", nebo:,,Našla sem složku té dívky, co se dneska v 16:21 středoevropského času oběsí". Nejvíce ho zajímaly právě dveře s cedulkou NEHODY A NÁHODY, ale než stihl nakouknout, Kaori ho táhla pryč. Doslova a do písmene ho odvlekla do malé kanceláře s cedulkou PRINC KOENMA, která nebyla vůbec zajímavá. Chtěl jí říct, že na ní počká venku, ale to už ho Kaori strčila dovnitř. Jeho největší zklamání přišlo ve chvíli, kdy si uvědomil, že uvnitř není žádný princ, ale široce se usmívající modrovláska.
,,Ahoj Kaori...Konečně si zpět. To je ten mladík, co ho přejelo auto?"zeptala se s živých zájmem.Hidekymu ztuhnul úsměv a měl chuť jí pěkně od plic říct, že na tom není vůbec nic fascinujícího.
,,A....Ahoj Botan. Víš, hledám prince KoEnmu...Mohla by si mi říct, kde je?"otázala se Kaori a trochu nejistě se rozhlédla po místnosti.
,,Hm...To by asi nešlo. Princ KoEnma má teď moc práce, jsem tu jako záskok,"pochlubila se modrovláska, ,,Mohla bych vám nějak pomoct já?"
,,Myslím že ne...Počkáme."
,,Může to trvat i několik dní.."
,,Tak to v žádném případě,"vybuchl Hideky, na kterého obě dívky zapomněly. ,,Já mám dneska rande a hodlám na něj jít a na nějakého prince Kohykoho vám kašlu."
,,KoEnmu..."
,,To je fuk..."
,,Ty si předně mrtvý, pokud si vzpomínám..."pronesla Botan trochu škodolibě a usmála se na něj.
,,No a to je právě ten problém..."zahuhlala Kaori.
,,Co?"nepochopila modrovláska.
,,On tak trochu...jak bych to řekla..."
,,Prostě sem neumřel,"dokončil za ní Hideky, kterého to přestávalo bavit a povzdychl si. Koutkem oka zachytil, že na něj Kaori vrhla vděčný pohled.
,,Jak jako že není mrtvý??"Vyděsila se Botan.
,,To je právě to, co nevíme."
Na chvíli nastalo ticho.
,,Mohla bych se prince KoEnmy dojít zeptat", navrhla Botan neochotně a aniž by čekala na jejich souhlas, odešla.
Od té chvíle Kaori neřekla ani slovo. Seděla, sledovala vlastní dlaně a tvářila se neutrálně. Hideky si zatím prohlídl obsah pracovny, ale po několika minutách ho to přestalo bavit. Začaly ho bolet záda a chtěl se jít projít, ale nevěděl jestli může. Taky se bál, že by se sám ztratil nebo narazil na někoho či něco, co by se mu nezamlouvalo. A tak seděl, koukal do zdi a počítal minuty, které se táhly pomaleji než stádo krav přes silnici v Indii. Po té nekonečně dlouhé době se konečně otevřely dveře, ve kterých se objevila Botan.
,,Tak už sem zpět...Princ KoEnma se znovu podíval na celou věc a zhodnotil váš případ jako mentální propojení dvou bytostí které náhle sdílejí dohromady své životní energie.."Pronesla důležitě.
,,COO?"Hideky i Kaori na ní nechápavě koukali, jako by právě spadla z marsu a říkala něco o dovolené moře.
,,Jak to mám vědět?"rozhodila rukama Botan. ,,Prý mezi vámi vzniklo pouto, které způsobilo, že Hideky neumřel. On ani nemůže umřít, protože je spojený s tebou a ty už mrtvá si,"usmála se nejprve na Kaori a pak na Hidekyho.
,,A to znamená co?"Zeptali se oba naráz.
,,Že dokud to pouto bude existovat, musíte být neustále spolu. Nemůžete se rozdělit."
,,To se mi snad zdá...Já mám dneska rande. Nemůžu tam přijít s další holkou, to by mě Yurie zabila!"zaskučel Hideky nešťastně.
,,Neber si to tak..."Utěšovala ho Botan.
,,A kdo nás tedy toho pouta zbaví?"otázala se Kaori, která mezitím pobledla do odstínu tmavá křída.
,,No to je trochu problém...Nevíme jak vás toho zbavit a momentálně ani není čas to zjišťovat.. Takže princ KoEnma rozhodl, že než vyřeší všechny důležité problémy, zbaví tě dočasně funkce a nechá tě na Zemi.Není to bezva?"
Kaori zaskučela a Hideky slyšel jak si mumlá něco o tom, že to může trvat i dvacet let. Pobledl tak, že s ní mohl směle soupeřit, takže vypadali, jako dvojice, co se právě vrátila z centrifugy.
,,Ale kam Kaori půjde?"zeptal se, obávaje se nejhoršího.
,,No...nemůžete se rozdělit...Takže k tobě domů."Usmála se Botan, jakoby se jí právě povedlo rozluštit záhadu bermudského trojúhelníku.
Kaori - anděl smrti - umění boje 50, léčení 20, rychlost 30
Hideky - umění boje 20,síla 40, rychlost 10, štěstí 30
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tanar Tanar | 28. května 2007 v 20:52 | Reagovat

:-D. Chudák ten dopadl.

2 furt.jen.kritizuje furt.jen.kritizuje | E-mail | 8. června 2007 v 23:15 | Reagovat

Koukám docela borec, že chodí na fotbal, ale hrát ho neumí, přišemž se ale naučil bojovat (což je možná skoro užitečnější v "sokru"). Tak fotbal mu ale těžko mohl jít, když o tréningu pracuje jenom hodinu.

P.S.: Někdo by měl tyhle hlavní hrdiny naučit základní pravidla chodců. Takhle akorát dělaj Číně špatnou statistiku.

3 Damson Damson | 16. června 2007 v 22:37 | Reagovat

Jak si na to prisel,ty mudrci??:-))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama