Už jste přemýšleli, že by mohlo být víc světů než tento?

Havran IV.

8. května 2007 v 14:42 | Zeldar |  Příběhy Arnykie
Pomalu otevřel oči. Nad ním se klenul ve vzduchu zdobený strop, který mu byl povědomý, byl doma. Okamžitě vyskočil na nohy a rozhlížel se kolem sebe, všechno poznával, takhle vypadal jeho pokoj když byl malý. Jak se tu ocitl? Náhle zaslechl křik ženy, zamrazilo mu po celém těle, staré vzpomínky jako by se vrátili z hloubky mysli a vynořilo se to, co už v sobě dávno potlačil. Znovu se ozval ženský křik, mužský hluboký hlas vysekával nadávky jednu za druhou, ozvala se rána. Vyběhl ven z pokoje a rozběhl se chodbou, z dálky slyšel ženské vzlykání. Běžel chodbou jak nejrychleji mohl, ale děsil se okamžiku, kdy dorazí na místo. Vtrhnul do místnosti a spatřil obrovitou, mohutnou postavu svého otce, jak se tyčí nad jeho pomlácenou matkou. Ležela na zemi, byla celá od krve zmlácená a v potrhaných šatech. Otec se na něj otočil a okamžitě mu jednu vrazil. "Co tady děláš? Koukej vypadnout." Skácel se na zem a do očí se mu vlily slzy. "Notak neslyšels! Vypadni!" Hleděl na matku, věděl, že by jí měl pomoct, něco v něm křičelo, aby se otci postavil a bránil ji, on ale jako by byl z kamene. "Otče!" Ozvalo se z druhé strany místnosti, všichni tři pohlédli tím směrem. Ve dveřích přímo naproti němu stál jeho mladší bratr. "Nech matku na pokoji, ty parchante!" ječel.
"Ty spratku!" Zařval otec a vrhnul se po něm. Havran seděl tam, kde dopadl po otcově úderu a nemohl se strachem pohnout. Zatím otec zápasil s jeho mladším bratrem. Otec byl samozřejmě jako muž, zocelený častým válčením, silnější. Po krátkém zápasení praštil s jeho bratrem o zeď, ten se sesul k zemi a rozkašlal se. "Ty malej hajzlíku, jsi celej po tý couře. Vymlátím to z tebe!" zakřičel otec a začal do bratra kopat. "Né," zasténala matka, tím si zasloužila několik kopanců do žeber. Havran na to vše hleděl jako přimražený, jeho pohled se setkal s pohledem jeho bratra, jako by mu říkal: "Pomoz mi, udělej něco." On však nemohl, děsil se otce jako ničeho jiného. Jeho bratr z posledních sil vstal, vytáhl z boty dýku a s zuřivým výrazem se vrhl na svého otce. Ten se vyhnul jeho úderu, chytnul svému synovi ruku a skroutil mu ji. Mladší bratr zaúpěl a využil veškeré své váhy a síly v nohách k tomu, aby se na svého otce vrhl. Oba se svalili na zem a chvíli se kutáleli po podlaze, pak se na chvilku zastavili jako by odpočívali, na podlaze na které leželi se začínala objevovat kaluž krve. Havranův otec se pomalu a trochu nejistě zvedl, byl celý od krve. Mladší bratr se nehýbal. Otec zíral na podlahu kde ležel jeho syn, pod kterým se rozlévala krev. "Ty vrahu! Vrahu!" začala křičet matka, tentokrát ji otec nekopal, jako zhypnotizovaný hleděl na zem. V Havranovy se probudila obrovská hrůza, chtěl být najednou pryč, co nejdál od mrtvého bratra. Vstal a rozběhl se chodbou, div se nerozkřičel, v hlavě stále viděl bratrův výraz, který ho prosil o pomoc. Proběhl dveřmi svého pokoje a najednou jako by se propadl do temnoty, všude kolem byla tma. "Zabil jsi mě! Zabil jsi mě!" Ozval se hlas, nevycházel odnikud a zároveň odevšad. "Zabil jsi mě, zabil jsi matku, jsi stejný jako on!" Havran byl zoufalý a třásl se strachy. "Nééé! Nejsem jako otec! Nejsem!" Hlas se znovu ozval tentokrát hlasitěji. "Zabil! Zabil jsi nás! Jsi jako on!" Chtěl znovu zakřičet, chtěl znovu odporovat, ale nešlo to, jako by oněměl, ty věty se opakovaly pořád dokola, bylo to k zbláznění, přál si umřít. V té chvíli si pomyslel, že je v pekle.
Vtom všechno přestalo stejně rychle, jako začalo. Seděl uprostřed mýtiny v krásném lese, který šuměl tím typickým uklidňujícím způsobem, jak to dokáže jenom příroda. Před ním seděla zvláštní žena, oblečená v tmavě fialových šatech, které kontrastovaly s okolní zelení. Nějakým zvláštním způsobem mu připomínala matku. "Zdravím tě, Alexandře," pravila a pohlédla mu do očí. "Kdo jsi?" Žena se záhadně usmála. "Víš, možná časem pochopíš. Chci, abys mi pomohl, chci tě přijmout za vlastního." Havran na ní nechápavě hleděl. "Za vlastního? Co po mě chceš?" Žena najednou pohlédla kamsi za něj do lesa. "Včas pochopíš, zatím sbohem Alexandře, zatím sbohem." Havran se ohlédl, mezi stromy pomalu přicházela překrásná hnědovlasá dívka s velikýma očima, byla oděná jen v listí. Chvíli od ní nemohl odvrátit pohled, ale pak se přinutil a pohlédl směrem, kde seděla ta zvláštní žena. Byla pryč. Znovu se otočil, ta překrásná dívka už byla u něj, usmívala se milým okouzlujícím a jaksi roztomilým úsměvem. Havran na ni zíral s otevřenou pusou. Dívka se jenom ještě víc usmála a dotkla se ukazováčkem pravé ruky jeho nosu. "Čas vstávat," řekla a
zachichotala se. Celý svět jakoby se Havranovi najednou propadl, najednou vše kolem ztěžklo, všechno se z měnilo v jednu bolest. Celý svět se propadl do tmy a proměnil se v jednu velkou tíhu a bolest.
Otevřel oči, nad ním byl strop malé jeskyně, kterou osvětlovala troška světla přicházející odkudsi zleva. Nadzvedl hlavu, aby si prohlédl místo, na kterém se nacházel. Ležel v malinké díře ve skále, tak akorát velké pro to, aby se do ní vleži vešel, celý byl přikrytý listím, jako nějakou péřovou dekou. Kousek od něj byl východ z jeskyně kterým, dovnitř vnikalo světlo, vedl kamsi nahoru. Pokusil se pohnout, ale celým jeho tělem projela bolest. Musím se dostat pryč,řekl si a ze všech sil se pokusil pohnout směrem ke vchodu. Posunul se sotva o pár centimetrů a do celého těla mu vystřelila taková bolest, že se mu zatmělo před očima, znovu se propadal kamsi do temnoty, bolest ustupovala a všechno se stávalo lehčí a lehčí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Damson Damson | E-mail | 18. května 2007 v 11:56 | Reagovat

By me docela zajímalo, proc se mi nechce objevit text...:-(

2 Tanar Tanar | 28. května 2007 v 20:53 | Reagovat

Text tam je ale je černě.

3 Minamino Shana Minamino Shana | E-mail | 5. června 2007 v 19:08 | Reagovat

JO jo to se nějak nepovelo!!! Změnit barvu!!!

4 Damson Damson | E-mail | 6. června 2007 v 20:21 | Reagovat

To sem udelala asi petkrát vy chytrý!!!!!!!!!!Ta barva je bílá ale text je cerne...nechápu proc ale pokud má nekdo nejakej návrh.....

5 furt.jen.kritizuje furt.jen.kritizuje | E-mail | 8. června 2007 v 23:17 | Reagovat

Možná změnit pozadí na bílé? :)))

6 Damson Damson | 13. června 2007 v 17:20 | Reagovat

To ale potom nebudou videt ostatni clanky...:-)

7 Tanar Tanar | 25. června 2007 v 6:07 | Reagovat

Hmm, tak to je hodně tvrdý oříšek. Pokud ani po zkoušce změny barvy nic, No prostě mě nic nenapadá  ?:-/

8 damson damson | E-mail | 1. července 2007 v 22:17 | Reagovat

Asi chyba blogu...holt je to zadarmo...

9 damson damson | E-mail | 1. července 2007 v 22:23 | Reagovat

Jsem geeeenius...Odted mi rikejte Ceasar Microsoft I. :-))Skratkou Cearsoft, jeho exelence samozrejme..:-D

10 Damson Damson | E-mail | 18. července 2007 v 22:37 | Reagovat

Na sve velke vitezstvi se zlovolnym systemem jsem cekala nejakou reakci..:-/...

11 Zeldar Zeldar | E-mail | 23. října 2007 v 23:46 | Reagovat

:-* šikovná šéfka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama