Už jste přemýšleli, že by mohlo být víc světů než tento?

Tea - Krok vpřed

4. dubna 2007 v 19:40 | Ereia |  Příběhy Ilinea
V hostinci už byla třetí den od svého"probuzení". Sedla si na postel a vyhlížela z okna. Místní obyvatelstvo bylo opravdu dobrého srdce.Všichni se na "Rossi" přišli podívat pozdravit jí a představit se.Bylo to až neuvěřitelné jak se k ní chovají mile a laskavě.Takovou malou mírumilovnou vesnička ještě neviděla.
Jednou, bylo to asi druhého dne co se Tea probrala, někdo zaťukal rytmickým ťuk, ťuk, ťuk na dveře. Do místnosti vešla velmi staře vyhlížející žena.Vlasy měla bílé skoro stříbrné.Na sobě měla modré roucho se stříbrnými nitkami vypadající lehce,jako z pavučiny. Zrak jí spočinul na jejich očí!Tak modrých očí! Na ty se nedá jen tak zapomenou, ty si pamatovala až do svého konce. Byla tak vyvedená těma uhrančivýma očima, že vůbec nevnímala slova, která ta stařenka říkala. Až po chvilce se vzpamatovala. Stařenka se usmála a posadila se do křesla v rohu místnosti. "Takže ty jsi......Rossi?." Znělo to tak divně, jako by to stařenka věděla. Věděla nejspíš úplně všechno, uvědomila si Tea. Polkla. Stařenka pohodila dlouhými stříbrnými vlasy. "Mé skutečné jméno ti nepovím, vlastně si ho už ani nepamatuji,ale říkají mi Starší." V Tee to hrklo. Slyšela o Starších už jenom z příběhů. Byly to osoby, které žili už od nepaměti, věděli všechno o každém a o všem. Jen málo toho kdy řekli, když řekli bylo to velice poučné a užitečné. Nebyli ani hodní ani zlí,ale ani nestranní. U nich se nikdy nevědělo jak se zachovají,ale když už byli na vaší straně mohli jste jásat. Thea velice zbledla a poprvé v životě nevěděla co má říct. Ale vlastně ani nemusela, Starší to neočekávala, místo toho si vykasala rukávy a spustila: "Tak mladá…. a už v tak velkém nebezpečí,co by tomu řekli tví rodiče, Teo. Ale zde nemůžeš zůstat, mám tuto vesničku velmi ráda a nechci abys na ní, i když ne svou vinnou, přinesla zkázu. Musíš pryč. Než odejdeš řeknu ti jen dvě věci: pravda se někdy ukrývá i ve velké snůšce lží a nepřítel je občas přítel." S těmito slovy odešla. Tea jen valila oči, vůbec to nechápala. "Jak může být….. nepřítel přítelem! A co to o lži… " Z přemýšlení jí vytrhla hostinská Lili, která hodila na "Rossi" významný pohled a posunkem ruky jí naznačila čas snídaně.
Celý den Tea dumala o tom co řekla Starší.Už byla rozhodnuta: odejde večer. Nemusela si nic balit- nic totiž neměla. Trpce si vzpomněla na svůj předchozí život, připadalo jí to jako dávná minulost, kdy se procházela v honosných šatech po krásných zahradách plných exotických rostlin a urostlých stromů. Blížil se večer.Jenže Tea musela počkat na noc ,až nebude dole v sále ani jediná bytost. Naposledy se usmála na útulný pokoj,kde si po dlouhé době připadala v bezpečí. Potichu za sebou zavřela dveře. Rychle a opatrně jako zlodějka odešla do vlažné letní noci. Zhluboka se nadechla voňavé vzduchu a vykročila cestou z vesnice. Když byla u hranic vesničky ohlédla se a překvapením málem vyjekla .Na cestě stála Starší, kývla na ní a beze slova zmizela. Tea vzdychla a už se neohlédla. Odešla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Damson Damson | E-mail | 4. dubna 2007 v 20:00 | Reagovat

super Zuzi,začíná to bejt dost zajímavý tak nám neusni a piš jako na běžícím pásu!!:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama