Už jste přemýšleli, že by mohlo být víc světů než tento?

Shira: Jezdci

27. ledna 2007 v 10:49 | Damson |  Příběhy Arnykie
Noc byla hustá, černá, jako alabastr. Zlověstně šumící moře jí přerušilo spánek a donutilo vstát z postele. Něco se blížilo....Cítila ve vzduchu zvláštní sílu, pojenou s nocí důvěrným poutem a přeci samostatnou a nespoutanou. Prošla hradem jako ve snách. Jeho zdi sálaly chladem, jako nikdy dřív, všechny stíny po se po ní natahovaly a chtěly ji pozřít....Zachvěla se, když se jí jeden z nich dotknul, tělem jí projela ostrá mrazivá bolest...A něco se stále blížilo.
Vyšla na nádvoří. Bezměsíčné nebe bylo temné a zlé, byla v něm prazvláštní divoká síla. Shira měla pocit, jako by se jí dotýkalo. A nebyl to příjemný pocit. Odněkud z dálky se ozval zpěv mrtvých, zvuk při kterém jí tuhlo celé tělo. Zvedl se chladný vítr a temnota se semkla ještě víc, až bledá Shira s bílými vlasy vypadala jako bludička,které zabloudila v půlnoční tmě. Magie kolem ní vířila, odevšad se ozývalo šeptání, přerušované šílenými výkřiky mrtvých, spáry dlažby se opět zalily krví..Jako tenkrát.
Pak se snesli z nebe a vjeli na nádvoří. Přízrační jezdci na přízračných koních, pláště se divoce zmítaly ve větru, podkovy se skřípavě třely o dlažbu a znělo to, jako by se otevírala brána podsvětí. Čtyři sta párů rudých očí se upíralo na ní, na Shiru, ženu, jejímž osudem a prokletím se stala láska. Obstoupili ji a jezdili okolo ní do kruhu. Z očí jim sálala divoká, nespoutaná radost, vášeň pro pohyb,pro temnotu noci...Jezdili okolo ní, jezdci kvílivě výskali, koně divoce ržaly, podkovy skřípaly a všechny ty zvuky se slily v šílený, dech beroucí zvuk, při kterém by se i statečnému bojovníkovy podlomila kolena a ruka s mečem se roztřásla. A ona proti nim stála sama, neozbrojená a přeci se nebála. Otáčela se ve směru jejich spanilé jízdy a měla pocit, jako by se ocitla na nějakém prazvláštním bále. Pak se jezdci zastavili a jeden z nich vjel v před.
,,Vítej...Jsem První rytíř přízračného honu, duší zemřelých, co nechtěly klidně spočinout. Vsedni na koně a staň se První temnou komtesou, jednou z nás."
,,Nejsem mrtvá,"odvětila Shira tvrdě, téměř arogantně a upřela na jezdce zlý pohled.
Kůži máš studenou jako led a srdce také...Necítíš chlad, bolest, snad ani nevíš kdo jsi...Víš co je to krev? Cítíš ji proudit v žilách? Ozval se šepot všude kolem ní. Výjimečně to nebyla bytost, ta před jezdci zalezla hluboko do jejího nitra a neodvažovala se promluvit. Tak kdo tedy..?
Myslíš že takhle vypadají živí lidé??
Do mysli se jí promítl obraz vlastní tváře. Jenom na okamžik, ale dost dlouhý na to, aby se zachvěla..
,,Přidej se k nám,"pobízel jí jezdec nesmlouvavě a přeci vábivě. ,,Mrtvá sice nejsi, ale co není...Přestaň se Jí bránit, poddej se její moci a poznej krásu umírání, smrti a věčné, divoké a nespoutané jízdy nocí!"Jako na povel jezdci zakvíleli a zvedl se vítr, nemající nic společného s větrem, který znala. Tenhle byl temný, chladný, zlý...a jakoby mrtvý. Zatočila se jí z toho hlava. Hlasy šeptaly její jméno, sváděli jí, slibovali....A Shira nevěděla, jak dlouho jim dokáže vzdorovat.
Nejsi mrtvá, protože se Jí bráníš, zazněl jí v hlavě a pak tisíckrát ozvěnou jezdcův hlas. Přízračný hon, rychlá jízda, noční obloha,vítr ve tváři...pocit úlevy, osvobození a zároveň...co? Strach? Pocit, že něco končí?
Chtěla se poddat jejich naléhání, vsednout na koně a navěky brázdit oblohu, ale věděla, že nemůže. Prokletí, nebo snad osud, si jí vyvolily a Shira cítila tíhu povinnosti, o které zatím věděla pouze málo.
,,Jeďte dál beze mě. Já musím ještě několik věcí udělat, než budu moci odejít z tohoto světa."
,,Jsi si jistá, čarodějnice?"zeptal se jezdec poprvé téměř lidsky.
,,Jsem,"odpověděla Shira.
A poprvé za dlouhou dobu věděla, že mluví pravdu.
,,Na shledanou příště, čarodějko,"zaznělo do noci a jezdci zmizeli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evus (blonďatá hlava:-) ) Evus (blonďatá hlava:-) ) | E-mail | Web | 16. února 2007 v 4:00 | Reagovat

Ještě stále tomu chybí to správné jadérko, ale jsi už za slupkou a jdeš správným směrem. Máš talent na použití slov, dát větu dohromady tak, že člověk opradu zapojí fantazii. Myslím si, že tě trochu brzdí strach napsat to na první pokus... neboj, rozjeď to víc:-) Musím tedy přiznat, že mi trvalo delší dobu, než jsem pochopila ten směr děje, ale každopádně to nevzdávej, jdeš výbornou cestou a časem ze sebe dostaneš opravdového maxima! Nejkrásnější máš středy povídek. Takže bych začla makat na začátcích (tak, aby čtenář chtěl pokračovat ve čtení už od prvních vět) a konce, aby se čtenář těšil s napětím na pokračování tvé tvorby:-) Sečteno a podtrženo = rozhodně na to máš a byla by škoda to vzdávat :-)

2 Evus (blonďatá hlava:-) ) Evus (blonďatá hlava:-) ) | E-mail | Web | 16. února 2007 v 4:04 | Reagovat

A prosím, neber to tak, že bych si snad chtěla hrát na bůh-ví-jakou znalkyni... Ne, já jsem hlavně prozaik, tak na to koukám tak trošku  jiného úhlu :-)

3 sin. sin. | E-mail | 1. dubna 2007 v 0:50 | Reagovat

Evus: Heh, nechtěla jsi spíš říct, že jsi poeta...? vnm

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama