Už jste přemýšleli, že by mohlo být víc světů než tento?

Gelnem Nar Esen Tanar I - Prvopočátky

21. ledna 2007 v 19:19 |  Příběhy Arnykie
-Genialita velké dílo začíná, ale jen vytrvalost ho dokončí-
…Vzpomínám si na ten den, byl jsem šťastný a pyšný na pokroky svých žáků, zlepšovali se v umění ovládání těla, které jsem se je snažil naučit. Vzpomínám i na den zklamání a pádu, který následoval o mnoho stovek let později, kdy vše co jsem se snažil vytvořit se téměř rozpadlo na prach.
Začátkem všeho bylo hledáním vhodných adeptů pro mé učení, které jsem chtěl předat světu Arnykie. Prošel jsem celý světadíl od Nekonečného Oceánu na východě až po Tiché Hlubiny na západě. Zkoumal jsem jednotlivé rasy a samotné národy, chtěl jsem zjistit kdo je nejvhodnější pro učení. Trpaslíci byli moc materialističtí a tvrdí, elfové se svým převelice dlouhým životem, pyšní na své vlastní umění a malinko zahledění sami do sebe, ale i další rasy Arnikie byly v různých směrech nevhodné, nebo jsem tomu alespoň nevěřil. Nakonec zůstali lidé, velice přizpůsobivá a učenlivá rasa. Lidé jsou velmi různorodí a tvární, každý je svým způsobem originální a neopakovatelný, jsou jako hrnčířská hlína, uhnětete je tak jak potřebujete, přidáte trochu vody změníte je znova a znovu. Pokud něco nezvládnou, či nechápou, pak jsou schopni se to naučit. A pro tu velikou tvárnost jsem se rozhodl pro ně.
Jednoho dne jsem narazil na městečko v horské kotlině. Lidé zde byli v celku nezkažení, nesnažili se nahromadit bohatství jako jejich ostatní lidští bratři žijících v Arnykii. Nikdo z městečka se nesnažil vládnout ostatním, jejich život závisel na přírodě a oni to věděli, proto se potřebovali se navzájem, každý uměl něco, ten lovit, tamten dokázal umě pracovat ze dřevem, jiný znal byliny a léčitelství, prostě se každý uměl to co bylo potřeba. Divil jsem se tomu malému zázraku, té téměř dokonalé symbióze, ale i toho co bylo v nich ukrytého, něčeho tak čistého a neposkvrněného. A tak jsem je pozvolna a zlehoučka započal měnit, téměř až sobecky, k obrazu svému. Neptal jsem se jestli to chtějí, prostě jsem to dělal.
Věci, které děláme podle nás i s nejčistšími úmysly, většinou nedopadnou tak jak si zrovna představujeme, nebo chceme. Bohužel tak i v mém případě.
Abych si získal přízeň obyvatel různě jsem jim pomáhal s všemožnými věcmi. Měl jsem spousty času a nepotřeboval jsem spěchat. Pomalinku jsem utvářel jejich myšlení a chápání dění okolo nich. Začali si uvědomovat věci, které využívali podvědomě, věci které se dědili z otce na syna, z matky na dceru a každý je bral jako samozřejmost. Díky tomuto uvědomění se začali lidé v zažitých a doposud neměnných činnostech zdokonalovat. Vedl jsem je k detailnějšímu zkoumání jednotlivých principů, jednotlivých elementů. Ukazoval jsem jim jak jsou elementy mezi sebou navzájem propojeny, jak spolu souvisí a jak toho využívat. Poté co na městečko zaútočila tlupa banditů, započal jsem také jejich bojový výcvik. To bylo někdy kolem čtvrté generace, od mého příchodu. To byl ale jenom začátek, nejtěžší část, teprve měla nadejít…
-Ze vzpomínek Velkého Mistra-
* * *
Dvěma strážným u brány začínala noční směna, Gelnem pocítil jejich téměř hmatatelný strach. Ani nebylo divu vraždění obyvatel města moc odvahy nepřidá a navíc začínala velice tmavá noc, protože bylo zataženo a tak zemi neosvětlovalo zhola nic, kromě světla u brány.
Strážník si promnul ruce nad loučí, uchopil svojí halapartnu, vyšel ven ze strážnice a rozhlédl se do tmy. Mezitím si druhý strážný zapálil dýmku, položil nohy na stůl, zaklonil hlavu a spokojeně vypustil dým "doufám, že i dnes bude klidná noc," zamyslel se v duchu. Strážný před branou najednou uslyšel klapot podkov o zem. Lucerny, které byly zavěšeny u brány osvětlovaly jen malý prostor a tak nebylo vidět, že co nebo kdo přijíždí. "Hej, někdo sem jede Jersene." Strážný Jersen vydechl kouř a odpověděl mu "Prosim tě si tak podělanej, že určitě už ani nevýš co slyšíš. V tuhle dobu už nikdo nevytáhne paty z domu." "Ale já slyším klapot kopyt, jede sem nějaký jezdec" oponoval srážník stojící před bránou. Druhý strážný zhasil dýmku, popadl svoji halapartnu a stoupl si napůl do dveří strážnice. "Já nic neslyším Uli." "Hele zkus přestat kecat a poslouchej," Uliho pěkně štvalo, že si z něj dělá kamarád srandu, přece není hluchý. Mezitím co se ty dva dohadovaly, přijel Gelnem do prostoru osvětlované lucernou a houkl na ně "Přeji dobrý večer a konečně se přestaňte vy dva hádat a radši mě pusťte dovnitř." Uli se vítězoslavně koukl na Jersena a pak si uvědomil co viděl a rychle se utočil na černého jezdce, který byl od něj už jenom pár kroků. "Stu…ůjj k…k...do…kdo jsi aa…a proč jsi tady v tuhle pozní hodinu" zachvěl se mu hlas při pohledu na pronikavé oči jezdce. " A co chceš" doplnil Uliho Jersen. Gelnem si sundal kápi z hlavy nahodil lehce sarkastický hlas a řekl jim "Jsem tu abych vyřešil váš problém, s tím šíleným vrahem, co vám tady zabíjí sousedy, toť vše. Takže mě vpuste dovnitř, jelikož máte ve městě o mrtvolu navíc, tak bych tam byl rád co nejdříve, ať to máme rychle za sebou a pak už se budete v noci moct v klidu vyspat, hmm." Když na strážného cizinec promluvil, všiml si, že má dlouhé špičáky, polknul a špitnul "Oni najmu-li upíra, u všemohoucího, to snad ne." Gelnem to slyšel naprosto zřetelně a tak na ně opět usmál "Víte co tak já to otočím a pojedu zpět, můžete si ho chytit sami. Ale tuším, že to jste nezvládli, a proto jsem tady já. Ještě, že máte na sobě koženou zbroj a ne kroužkovou, protože jinak by bylo slyšet jak se klepete strachy, pokaždé když padne noc. Opravdu mě unavujete, tak se rozhodněte rychle." "No jo, no jo pane. Ale měl by jste nám ukázat, nějaké povolení, protože v noci jsem nesmíme nikoho pustit." Gelnem zašmátral v sedlové brašně, vytáhl dopis od místosprávce a podal jej se slovy, "doufám, že umíš číst, ale pečeť by jsi měl poznat ne," strážnému. "Vypadá, že to souhlasí, Jerene otevři tomu jezdci bránu," řekl potom co přelouskal jezdcovu listinu a shlédl pečeť. "Ve dne bychom pro vás někoho poslali aby vás zavedl k veliteli, ale to bude muset počkat na ráno. Zatím se ubytujte v hospodě U Jižní brány, co je kousek odsuď. Směrem po hlavní ulici ." Jeren otevřel jedno křídlo brány. Gelnem projel branou do šerých ulic města. Strážní se za ním ohlédly, udělali ochranné znamení a zavřeli bránu.
Gelnem se v duchu zasmál "no příště bych na ně mohl být milejší, ale hurá za prací," přičichl ke vzduchu a vydal se po vůni krve, směrem za obětí dnešního večera.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Minamino Shana Minamino Shana | E-mail | 26. ledna 2007 v 16:38 | Reagovat

Hezká povídka. Je pravda že bych tam vychytala několik much ohledně vyjadřování ale to jsou detily. Celkově se mi to líbí a těším se na pokračování!!!!

2 sin. sin. | E-mail | 1. dubna 2007 v 0:45 | Reagovat

Tak čárky stejně nebaví nikoho dělat ^^

Stráže se rozhodovali, jestli ho pustí a nebo jestli se ho zeptaj na povolení? Už ať je pokračování, těším se na rituály a vyřezaná srdce :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama