Už jste přemýšleli, že by mohlo být víc světů než tento?

Amélie: Štěstí v neštěstí

12. ledna 2007 v 16:06 | Damson |  Příběhy Ilinea
,,A máte vůbec nějaké místo v krčmě?"zeptal se mladý, dobře oděný muž s nosem značně nahoru rozjíveného hostinského a po očku si přeměřil svůj hojný doprovod, stojící na zabláceném dvoře.
,,Samozřejmě...milostivý pane....uvolnil jsem pro vás místo...I jídla je dost a pokud byste ráčil zůstat přes noc..."koktal hostinský, nevěda kam s rukama, ale ,,milostivý pán" ho nenechal pokračovat.
,,Zůstat tady?V tomhle chlívě?Vy jste se zbláznil."Všichni členové jeho doprovodu vybuchli smíchy.,,Mimoto,"pokračoval a rostl u toho, div se nepraštil o měsíc, ,,Mě dnes čeká nocleh v jiném stylu. Jsem pozván ke králi na tradiční oslavy slunovratu."
To určitě, panáčku, pomyslel si hostinský. Zrovna na tebe je milostivý pan král zvědavý. Ale nahlas to neřekl, nebyl blázen. Raději se hluboce uklonil.
,,Potom....Arture! Zatraceně, kde vězíš...Arture!!Pojď milostivým pánům napojit koně...A vy račte tudy. Přinesu vám..."
Co hostinský slíbil šlechtici přinést už Amélie neslyšela, protože všichni zmizeli v útrobách hostince. Vzala první dva koně za uzdy a odvedla je k napajedlu. Vděčně chlemtaly vodu a Amélie je u toho hladila po plecích, ještě pokrytých kapičkami potu.
Pěkně vás ten lotr hnal, co?pomyslela si a popadl ji vztek. Pán totiž pospíchá, aby mohl dneska spát v jiném stylu...
Jí takovýhle styl musel stačit už měsíc a půl. Spala na seníku, vstávala kuropění a chodila spát pozdě. Práce bylo hodně a byla těžká, ale Amélie byla silné děvče a dokázala se se vším poprat. Byl to jenom měsíc a přeci jí připadalo, jako by jí spousta let dělila od teplé postele, dobrého jídla a bezstarostného života. Dřív si ani neuvědomovala, jaká je mezi lidmi bída, že existuje zima,která prolézá i kostmi a dělá noci nekonečnými. Že existuje hlad tisíckrát horší než ten, který občas zakusila za trest od své chůvy. Ano. Byl to pouze měsíc, ale Amélie za tu dobu hodně pochopila a asi stihla i dospět. Především si byla jistá, že něco takového už nikdy nechce prožít.
Když tenkrát opustila hrad, vydala se kupeckou stezkou na východ. Ukázalo se, že to nebyl úplně dobrý nápad, protože cesta vedla hlubokým lesem, ve kterém se jí povedlo strhnout koně. Sama pokračovala mnohem pomaleji, potkala sice několik kupců, ale ani jeden z nich neprojevil tolik soucitu, aby jí pomohl. Prodala řetízek,co dostala od matky, aby si mohla koupit něco k jídlu. Dostala za něj mizerné peníze, ale prodala. Protože musela. Tím spálila poslední most mezi svým minulým a nynějším životem. Pak se několik týdnů plahočila po cestách, od vesnice k vesnici, občas něco ukradla, ale byla moc hrdá na to aby žebrala. Jednoho dne si ji dva dřevorubci najali na výpomoc a Amélie objevila, že peníze se dají vydělat i jinak. A přesto většinou spala venku, na mrazivém větru, co jí šeptal o tom, jak krásné je teplo ohně.
Při poslední vzpomínce se otřásla.Spala sice na seně, to ano, ale bylo to tisíckrát lepší než to,co prožívala předtím.
Přivedla si další pár koní, vraníka a rezatou klisnu a dolila do napajedla vodu ze studny. Položila džber a rozhlédla se po dvoře. Kolem dokola ho obklopovaly tři budovy - hostinec, domov hostinského a jeho rodiny a stáje, vedle kterých nechyběla nezbytná hromada hnoje. Dostala se sem asi před týdnem a to úplnou náhodou. Byl velice ošklivý, větrný den a Amélie se schovávala v závětří za kamennou kapličkou u cesty, když se v dálce objevili dva jezdci. Myslela si, že ji bez povšimnutí předjedou a myslela špatně.Jeden z nich, pravděpodobně voják, se jí zeptal, jak daleko to je do nejbližšího hostince. Promrzlá Amélie si pomyslela, že se pohybem zahřeje a dovedla je tam. Muži byli milý, celou cestu si s ní povídali, pokud to povětrnostní podmínky jenom trochu dovolily a když shledali, že je dobrá společnice, zeptali se i na jméno(tehdy si vymyslela Artura, protože tak se jmenoval její učitel šermu) a pozvali ji, aby jim dělala společnost. Amélie vděčně přijala. Když se posadila k teplému ohni a začala polykat zeleninovou polévku, málem se rozplakala štěstím. Jeden z mužů byl opravdu voják a druhý kupec, který se zrovna vracel od knížete Straňka. Celý večer měl takové poznámky na knížecí ,,milost", že se Amélie prohýbala smíchy. Pak ji oba muži doporučili hostinskému, jako podkoního a od té doby byla tady. Starala se hostům o koně, kydala stáje, nosila seno...a spoustu dalších prací. Plat měla malý a občas dostala výprask, ale jinak si žila celkem spokojeně. Protože dokázala věřit tomu, že bude líp. Nejprve měla plánu získat nějaké peníze a pak se pokusit vyhledat někoho z příbuzných své matky. Ještě nevěděla,jak to udělá, ale byl to plán, který jí dodával sílu.
Přivedla k napajedlu poslední pár koní,posadila se na otočený džber a pozorovala, jak se v dálce začíná slunce stále více sklánět k obzoru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bjfrsp bjfrsp | E-mail | Web | 24. května 2009 v 2:57 | Reagovat

krOrsn  <a href="http://voscrjisjvcv.com/">voscrjisjvcv</a>, [url=http://ohoeqrphzfht.com/]ohoeqrphzfht[/url], [link=http://spbnpbmhimnq.com/]spbnpbmhimnq[/link], http://qyuyokjnpppi.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama