Už jste přemýšleli, že by mohlo být víc světů než tento?

Vypravěč II

16. prosince 2006 v 22:54 | Damson |  Příběhy Arnykie
Eldvin von Drrake žil v největším městě, které tento svět znal. Nacházelo se na ústí řeky Inai do Karmínového moře, na větrném a holém místě, sužovaném přílivem. Eldvin nenáviděl tu slanou vůni, kterou přinášela mořská bríza z pobřeží až do jeho domu. Nenáviděl i tohle město. Vlastně ho tu držela jenom šance, že obnoví zašlou slávu svého rodu, jehož členové se za války zbaběle ukryli v horách a pravděpodobně by tam byli všichni zalezlí dodnes, kdyby Eldvinovy nedošla trpělivost. Nebavilo ho dívat se na ty chudáky, jak si neustále naříkají na osud. On mu chtěl poručit. Z vyprávění své senilní báby se kromě zbytečných ,,žvástů" dozvěděl i o historii tohohle světa. Kdysi tu existovaly čtyři říše a jedné z nich vládl jeho praprapředek. Dobrá, nebyla to sice přímá linie, ale to Eldvinovy mandle nezvedalo. Chtě být král a pokud Eldvin něco chtěl, tak si to vzal. Za každou cenu. Koneckonců poslat pár desítek lidí na smrt mu nezvedalo mandle o nic víc.
Před pár lety si najal pár žoldáků a odtáhl několik členů hysterického příbuzenstva do ,,civilizovaného" světa. Vlastní matku vytáhl z postele a než se umoudřila a začala spolupracovat, tak jí vlastníma rukama táhl za vlasy po zemi. Všichni ti hlupáci si mysleli, že válka stále pokračuje! Ale on věděl že ne, protože poznal svět a vytušil jeho možnosti. Jenomže musel začít od začátku. Čekaly ho léta dřiny, podvodů, podplácení, intrik a vražd..Ale jemu ta námaha nevadila. Za prodané šperky koupil dům, najal si lidi a začal příst síť, jako pavouk spřádá vlákna. Podchytil tohohle, vyhrožoval tamtomu a brzy se z něj stala vlivná osobnost. Jenomže takových tu bylo víc. Ze starých rodů jich válku přežilo pouze třináct a sedm z nich mělo na korunu historický nárok. A ten zbytek na historii zvysoka kašlal.
Jak tak stál a nasával tu nenáviděnou vůni, ani si nevšiml, že někdo zaklepal na dveře. Druhé zaklepání ignoroval schválně a napotřetí pronesl protáhlé ,,Dále" které znělo spíše jako ,,Dóóle" a dveře se se zavrzáním otevřeli. Dovnitř vstoupil velitel stráže a zároveň jeden z jeho nejlepších lidí, prostě člověk, kterého používal pro ,,lukrativní" prácičku.
,,Promiňte, pane,"uklonil se. Rychle a stroze, jak to umí snad jenom vojáci. ,,Jdu ohlásit splnění úkolu."
Eldvin se křivě usmál. Byl spokojen.,,Je tady?"
Voják přikývl, pak se ozval ženský výkřik a velitel vtáhl do místi dívku. Eldvin si ji zkoumavě prohlédl a uznal, že není ošklivá. Když jí velitel přivedl blíž tak svůj názor poupravil. Dívka byla docela hezká. Vysoká, zrzavá s pihovatým obličejem...v očích jí zlobně hořely zelené ohníčky hněvu, vzdoru a kdovíčeho ještě. Už se nemohl dočkat až je v ní uhasí.
,,Jak se opovažuješ, ty hajzle!"zařvala dívka vztekle a neškodně se zazmítala ve vojákově náručí. ,,Až se to dozví můj otec...!
,,Budeš už dávno moje žena,"dokončil za dívku Eldvin pobaveně. Ano, opravdu ho bavilo, že si násilím vezme za manželku jedinou dceru svého největšího soka. Dívka na něj zařvala nějakou nadávku, podle pobledlého výrazu velitele Eldvinovy stráže dost sprostou nadávku, ale jemu už to bylo jedno. Získal první bod na cestě za vítězstvím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama