Už jste přemýšleli, že by mohlo být víc světů než tento?

Vyprávěč-Havranův stín

20. prosince 2006 v 21:13 |  Příběhy Arnykie
Hendela Piernese, řečeného Špičák, nemohlo v životě už nic překvapit. Nájemného vraha dělal od třinácti let. Tenkrát si poprvé vzal peníze za to, že někoho zabil, i když to byla vlastně nehoda, a Špičákovy se takovýto druh obživy začal líbit.
,,Každý dělá něco-někdo peče chleba a jinej..."říkával s oblibou a potutelným úsměvem, když se ho na to někdo ze známých zeptal. Pravda byla taková, že ho jeho práce bavila. Nebyl žádnej sadista, ale miloval lov, čerstvou stopu oběti, její strach, boj...Ale sadista rozhodně nebyl, něco takového se mu prostě hnusilo. Od té doby, co se stal ,,podnikatelem ne volné noze", jak s oblibou říkal, uplynula již sousta zim. Zabíjel už pro stovky klientů z různých důvodů a za různě zajímavý obnos. Když si odbyl svoji práci, zastavil se v nějakém vyhlášeném bordelu, dal si pár panáků a nějakou kurvu, což byla zábava, která mu stačila na celou noc. Peníze na to měl.
Jak už bylo řečeno, Špičák si prostě myslel, že zažil všechno. Že zná každý druh bolesti, každý způsob smrti...Když za ním přišel jakýsi divný hubený týpek a chtěl po něm mrtvolu jakéhosi hraběte, jenom se usmál.
,,Co je to za zač,"zeptal se, upírajíc na svého hosta skrz modravý kouř nevyzpytatelný pohled. Hubeňour se kroutil na židli a koktal, z čehož měl Špičák zvláštní radost. Pak začal vyprávět a vrahovy zmrznul úsměv na rtech. Z praktik toho chlapa se mu zvedal žaludek. Tak předně, Špičák byl sice nájemný vrah, ale nikdy by neuhodil ženskou, pokud by to nebyla kurva nebo čarodějnice. Měl chuť odmítnout, než se dozvěděl jméno klienta. Protože to byla zaprvé vlivná osobnost a zadruhé nabízel hromadu peněz. Ani nevěděl proč a prostě na to kývnul. Odgrádlovat jednoho sadistickýho hraběte, nebude problém, říkal si, ale tušil, že je v tom háček. Zamrazilo ho a snad poprvé za celý život měl chuť z toho vycouvat. Ale čest mu v tom bránila. Možná to někomu připadalo zvláštní, ale on si na ní hodně zakládal.
Pak se dlouho nic nedělo. Špičákovy moc nevadilo, že musel zůstat ve městě, protože dostal zálohu, se kterou hodně rychle zatočil. Pak si pro něj jednoho večera přišli. Byl zrovna v ,,Doupátku u Růžičky" a pohrával si s moc sladkou brunetkou, když ti neomalenci vlezli do pokoje. Pospíchali a bylo jim jedno, že Špičák má na celý večer najatou kurvu. Znechuceně si zapnul poklopec a nechal se eskortovat. Odvedli ho do opukou obloženého patrového domu, ve kterém to smrdělo po tlejících knihách. Bývala to knihovna, pomyslel si. Ale co je to teď..?
To se měl dozvědět rychle, ale nebudeme předbíhat. Dovedli ho do velké místnosti, ale dál musel Špičák sám. Ani ho moc nepřekvapilo, že na něho uvnitř čekal tucet ozbrojenců. A sám klient, jehož totožnost si laskavě nechám pro sebe.
,,Užil sis dost, Špičáku?"zeptal se jeho momentální pán a ani ho nenapadlo nabídnout mu místo k sezení.
Špičák se mírně uklonil.,,Zábavy není nikdy dost, pane."
Úmyslně nepoužil frázi ,,můj pane", protože on nepovažoval nikoho za svého pána. Ani tohohle drahokamy ověšeného tlusťocha. Tlusťoch se ironicky usmál, pak mu úsměv z tváře zmizel a Špičák cítil, jak ho něčí ruce srazily k zemi, pak ho zvedli a rychlím pohybem mu rozbily noc o stůl.
,,Tak konec hry,"odtušil tlusťoch. ,,Najal jsem si tě pro tuhle práci a ty ji bezezbytku vykonáš, jasný?"
Zasyčel mu do ouška a Špičák ucítil dech, nasáklý cibulí.
Pouze přikývl. V té chvíli stisk povolil.
,,Jsem rád, že si rozumíme."
Hrad hořel. Špičák stál na stráni a pozoroval jak plamen tráví střechy, stáje, budovy...Vojáci prohledávali okolí a Špičák věděl, že zbytečně. Ten parchant jim utekl. Netušil, jak to udělal, ale bylo to tak. Ucítil příval hořkosti nad takovou nespravedlností. Přesně podle plánu vnikli do hradu, povraždili koho mohli...Ten hajz měl spát, ale z nějakého, Špičákovy dosud nejasného, důvodu, to tak nebylo.
Ale nejhorší bylo že nesplnil úkol. Poprvé od svých třinácti do třiceti šesti let nesplnil úkol!
,,Ne, já to takhle nenechám,"zašeptal.,,Najdu tě, hrabě, i kdyby to mělo bejt to poslední co v životě udělám." A podvědomě tušil že to tak bude.
Až ti mamlasové prohledají les a s prázdnou odejdou, přijde na řadu on. Najde jeho stopy a požene se za ním jako hladový vlk za kořistí. A najde ho...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama