Už jste přemýšleli, že by mohlo být víc světů než tento?

Tharin Nariniel de Acelon

20. prosince 2006 v 16:36 |  Postavy Arnykie
Loď stála skoro na okraji pobřeží. Příboj, který narážel do skal tříštil vodu na statisíce drobných kapek, které s v měsíčním svitu leskly jako diamanty.
Na přídi, na samém okraji útesu stál muž. Nebo podle vzhledu spíše chlapec. Vítr si pohrával s jeho vlasy a když zavál silněji, odhalil špičaté uši. Mladík se zasněně díval do dáli. Pozoroval zářící měsíc, vlny a moře.
Najednou se otočil. Prudce. Vešel do své kajuty a sebral to, bez čeho se v těchto ani předchozích dobách neodvážil jít ani na večeři. Šavli si upevnil k pasu spolu s dýkou. Na hlavu si nasadil klobouk, který podle vzhledu pamatoval více než dost.
Pozhasínal všechny svíce a vyrazil na palubu. Jeho posádka čeká. Cesta začíná.
---------------------
Dalo by se říci, že loď byla velká. Nebylo to tak úplně pravdivé. Byla obrovská. Tedy v lidském měřítku. Když jste na lodích sloužili či žili celý život, ani vám tak nepřišla. Obrovské, bílé plachty právě trochu polaskával vítr, když kapitán Tharin Nariniel de Acelon seskočil z kormidelního můstku a vydal se za Alvertem, prvním důstojníkem, starším než všechna posádka na lodi dohromady.
"Poslyš, tohle není nejlepší čas na to přijímat nějaké výpravy od pochybných boháčů. Nerad bych se zapletl do nějaké nepříjemnosti."
"Prosím tě, jaké nepříjemnosti?" mávl rukou trpaslík a podrbal se na potetovaném obličeji.
"Nějaká malá soukromá válka mezi dvěma šlechtici, vydírání obchodníků…Prosím tě, teď je toho spousty. Nejsme žoldáci, abychom umírali za jiné."
"Ne, my jsme jenom piráti, že jo? My jenom nasazujeme život za peníze."
"Ovšem. Jenže ty peníze jdou nám do kapes a my si s nimi děláme, jak uznáme za vhodné." mrkl na Alverta kapitán a pokračoval dále v udílení rozkazů.
Za halasných výkřiků, zvuků a spousty dalšího povyku, loď pomalu otáčela mohutný trup a vyrazila směrem na Východ.
---------------------
Přístaviště na ostrově bylo známo jako velmi nebezpečné místo, kde se člověk, či jakákoliv jiná rasa, mohl, měl li peníze, velmi dobře pobavit.
Město se jen hemžilo opilými, omámenými, či jinak společensky unavenými námořníky i nenámořníky. Bylo tu spousta putyk, obchůdků, několik černých trhů, maličký trh s exotickým kořením a zvířaty, dvě arény a jeden tetovací salón. Do toho domky stálých obyvatel a samozřejmě nespočet vykřičených domů, označených červenou lucernou.
Vysoký elf a vedle něj jdoucí trpaslík, tvořili na pohled komickou dvojici. A přesně tak působili na čtyři lapky, kteří si řekli, že po neúspěších ve velkých městech, zkusí své štěstí v přístavišti. Vyhlídli si dvojici a pečlivě si rozmístili pozice a úlohy v přepadení.
Jejich vůdce vyskočil před dvojici a zamával elfovi před očima zrezivělým a velmi používaným mečem.
"Přepadení, navalte prachy!" zařval a zamával ještě zuřivěji.
Nariniel zvedl obočí a podíval se na trpaslíka. Ten mu nechápavý výraz oplatil.
"Ale pánové…to snad ne." řekl elf a lehce se na zbraní mávajícího lapku usmál.
Zloděj, jakmile uviděl úsměv, zrudl a začal křičet ještě víc: "Čemu se, sakra, usmíváš? Naval prachy nebo tě rozříznu vejpůl jako prase na porážku!"
Trpaslík natáhl ruku a mozolnatými prsty přejel po ostří zlodějova meče.
"Tímhle? To běž roztavit, chlapče, to není dobré ani jako zarážka na dveře." řekl a kroutil přitom hlavou.
"A dost! Zabiju vás! Chlapi, na ně!" zamutoval lapka a s napřaženým mečem se vrhl vpřed.
Lupiči vyskákali z bočních uliček a jeden se objevil za jejich zády.
Alvert mrkl na kapitána a vytáhl šavli. Nariniel udělal to samé a skočil zády k trpaslíkovi, přičemž vykrýval první lupičovu ránu. Lupič zíral. V životě neviděl někoho tak rychlého. Elfova šavle narazila na jeho meč, ale vzápětí se již obracela a s neskutečnou přesností mu zamířila mezi žebra.
"Ale ne…" ucedil elf, když mu na bílou nabíranou košili vycákla zlodějova krev.
Trpaslík zatím odrovnal další dva a i jemu tetovanou tvář skropila vydatná sprška krve.
Nariniel se probil až k němu a stanuli zády k sobě. Zbyl poslední lupič.
Ten stál proti nim a s hrůzou v očích sledoval jak si stoupají vedle sebe a z šavlí jim teče krev.
"Víte, já vlastně ani nechtěl loupit, já…" zakoktával se a pomalu ustupoval.
Elf popošel kupředu a naklonil se k němu tak, že se jejich nosy skoro dotýkaly.
"Užívej si života chlapče." řekl kapitán a zářivě se usmál. Zloděj pustil meč a ve vteřině zmizel.
"Co ho děsíš?" zeptal se Alvert.
"Oni si začali. Můžu snad za to?" zazněla odpověď.
Najednou odněkud vylétl šíp a zabodl se trpaslíkovi do hrudi.
Nariniel se prudce otočil. Alvert zasténal a padl. Elf se k němu hned rozeběhl. Pozdě. Byl mrtvý.
Kapitán ve vzteku zvedl hlavu: "Vylez zbabělče! Vylez!"
Na střeše se něco mihlo a před elfa dopadl velký černý stín. Byla to postava. V jedné ruce držela kuši a druhou natáhla kupředu. Elf proletěl vzduchem a přistál na zdi, kde ho neviditelná síla držela asi metr nad zemí.
"Tvé směšné kejkle s šavlí na mne neplatí. Dej si pozor." řekl mužský hlas a kuš vystřelila. Šíp probodl pirátovi rameno a on se sesunul na zem. Muž s kuší byl pryč.
----------------------
Tři dny po Alvertově pohřbu určil kapitán svého zástupce a nechal loď ať za doby jeho nepřítomnosti pluje a získává kořist sama. Sám se se svým námořnickým pytlem a koněm, kterého koupil, vydal hledat na souš muže, který zabil jeho prvního důstojníka.
Šarm: 2 body
Mořeplavba: 2 body
Komunikace: 2 body
Šerm: 2 body
Pirát
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama