Už jste přemýšleli, že by mohlo být víc světů než tento?

Shira: Setkání s Roconem

23. prosince 2006 v 12:48 | Damson |  Příběhy Arnykie
Té noci, která přišla hned po podzimním slunovratu, měla zvláštní sen. Vstupovala do jakési vesnice, která se nepochybně nalézala blízko pobřeží. Poznala to podle oblečení místních i podle dřevěných stavení. Kdysi takových vesnic navštívila spoustu. Spolu s doprovodem stráže a dvořanů a samozřejmě svého muže...Dnes přicházela sama. Kráčela po prašné cestě, ve vlasech věnec vlčích máků(čert ví,kde je v tuto roční dobu sebrala). Kráčela lehce, jako by tančila a po chvíli si začala tiše prozpěvovat. Karmínová sukně se občas zatočila ve víru, bílé vlasy laskal vítr. Les byl přízračný, jako v nějaké pohádce, třpytivý a přesto zahalený mlhou. Ozvěnou se nesl příběh o nešťastné lásce. Tančila po cestě, tichá jako stín a přeci se jí z úst linul líbezný zpěv, nepřipomínající nic z tohoto světa. Kdyby se v té chvíli viděla, neuvěřila by vlastním očím. Kdysi, když ještě bývala vévodkyně nebo i dřív, když žila na hradě svého otce, o ní lidé říkali, že je nejkrásnější žena, s jakou se setkali. O její ruku se ucházelo mnoho urozených mužů, dokonce sám král(což Shiře vyneslo velkou neoblibu u jeho ženy) o ní projevil zájem. Tenkrát však byla pouze obyčejná smrtelnice, pokud se to dá říct o někom, kdo od deseti let užíval magii. Dnes vypadala přízračně, dokonale a chladně. Jako víla, nebo jako k smrti krásný démon...
,,Lámeš mé srdce, ztracená lásko..."
...jako noc, jako všechny noci prozářené hvězdnou záplavou...
,,Jenom pro tebe kdysi sem žila.."
Zpěv ustal. Ocitla se na okraji vesnice. Překročila tu pomyslnou hranici mezi říší lesa a lidí s vědomím, že ji nikdo z nich neuvidí. Nevěděla, proč si tím je tak jistá, ale pravda byla taková, že si jí nikdo nevšiml. Alespoň jejího fyzického já, protože její postatu cítili všichni.Přečetla si to v jejich očích, když je míjela.
Vesnice se jí zamlouvala mnohem méně než les a přesto jí tu něco drželo. Věděla, že sem přišla z nějakého důvodu...Ale z jakého?
Vstoupila do hostince(Muž co sestupoval proti ní po schodech se jí instinktivně vyhnul). Zalilo jí světlo pochodní. Rozhlédla se po lidech uvnitř a ihned na sobě ucítila cizí pohled. Velice intenzivní pohled, při kterém ucítila mravenčení v horní části páteře. Ta osoba(byl to muž a Shira to věděla ještě dřív, než ho spatřila) si o ní myslela, že je krásná. Pohlédla do očí jedinému člověku, který viděl její fyzické já a ihned pochopila, že je zde kvůli němu.
Muž byl vysoký a hezký, vyzařovala z něj zvláštní přitažlivost. Nijak ho neudivilo, že si sedla zrovna k němu. Nepřekvapilo ho, ani když mu řekla, že je z rodu Vyšších lidí, jako by dnes v noci bylo možné vše. Vpíjel se do ní pohledem, hltal každé její gesto, každé slovo...Cítila, že po ní touží. Nahlédla mu do duše, nejprve lehce, ale on se jí nebránil...Pronikla hlouběji a hlouběji. Viděla celý jeho život, všechny věci za které se styděl a na které byl hrdý. Chvíli kdy přišel na svět...A poznala tajemství, o kterém on neměl ani tušení. Zalila jí podivná předtucha, že tenhle muž bude v budoucnu hrát velkou roli. Pokud mu to prozřetelnost dovolí a Shira měla pocit, že není jediná kdo toto tajemství zná. Pronikla do té myšlenky a lehce se dotkla té druhé mysli. Přečetla si pouze jedinou myšlenku: Musí zemřít. Je to státní zájem....a ucukla hnusem.Nikdy se nesetkala s takovou bezcitností, s takovou arogancí a zlobou. Pohladila mladíka po zmatené, nepřítomné tváři.
,,Ochráním tě,"slíbila mu. ,,Naplníš svůj úděl, až přijde čas. Možná jsem pouze figurkou v rukou osudu. Ale cítím, že tak je to správné, ať to znamená třeba konec světa."
Políbila ho na čelo. Pak se mu zahleděla do očí.
,,Až se probudíš, budeš si mě pomatovat, protože chci, abys mě v budoucnu poznal. Budeš si pamatovat..."zamyslela se a pak se rozhodla že naplní jeho touhu. ,,Budeš si pamatovat, že si potkal zvláštní ženu, se kterou si prožil.."zbytek mu zašeptala do ucha. Mladík se začervenal a pořád s nepřítomným výrazem odpověděl.
,,Ano,paní."
,,Tak je to správně,"pochválila ho a odešla. Rozplynula se jako vodní pára, nejspíš proto, aby se mohla ocitnout opět ve své posteli a poprvé za mnoho let prožít poklidný spánek bez nočních můr. Vycházející slunce skrz otevřené okno zalilo úsměv, který měla spící čarodějka na tváři.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama