Už jste přemýšleli, že by mohlo být víc světů než tento?

Havran III

27. prosince 2006 v 22:45 |  Příběhy Arnykie
Havran utíkal lesem co mu nohy stačily, přeskakoval kořeny a jiné nerovnosti bránící mu v cestě, jen občas se nějaké nestačil vyhnout a upadl. Štěkot psa byl čím dál blíž. Blížily se, ale on spíše než aby více panikařil, hlavu měl čím dál čistší. Už neutíkal tak rychle, věděl že stejně neuteče, sledoval své okolí, hlavní je přece moment překvapení.
Trojice zbrojnošů na koních cválala lesem, jak nejrychleji to šlo. Byl zde členitý terén a proto si koně museli dávat pozor. Před nimi běžel lovecký pes, byl to takový ten malý strakatý, co umí perfektně hledat stopu. Běžel tak rychle, aby ho stíhaly a neustále štěkal.Jistě toho vraha teď dostihneme. Pomyslel si jejich velitel. Zabil během tří týdnů tady v lese už tucet lidí, zaplatí za to svojí hlavou. Jeli dál, meče připravené, když v tom se pes zastavil a začal zuřivě štěkat na místě. "Pozor!" Zakřičel velitel, ale než to dořekl uslyšel křik. Ohlédl se a spatřil jednoho z jeho zbrojnošů jak padá ve spršce krve dolů ze sedla, vedle jeho koně stál otrhaný muž s mečem v ruce a chladným výrazem ve tváři. Vrah okamžitě využil překvapení které vyvolal jak ve veliteli tak ve druhém zbrojnoši a vyhoupl se na koně. "Chcípni!" Zakřičel druhý se zbrojnošů a vydal se mu s koněm vstříc. Vrah však jeho útok odrazil a pobídl koně, ten se tryskem rozjel pryč do lesa. Velitel a zbrojnoš se vydali za ním, nasadily stejné tempo, všichni tři tak riskovaly že jejich kůň zakopne a oni si srazí vaz. Velitel sledoval před sebou jedoucího zbrojnoše jak pomalu snižuje vrahův náskok, už brzy bude jejich. Vrah, vědom si zřejmě své situace zamířil se svým koněm přímo do hustého lesa, který se vynořil nalevo od nich. Oba dva ho tam následovali. Větve šlehali do očí, šlehali do celého těla, musí to být blázen, pomyslel si velitel. Náhle zaslechl výkřik před sebou a vrah i zbrojnoš mu zmizeli z očí. Jeho Kůň prudce zastavil, taktak že nespadl ze sedla. Zhrozil se, když zjistil že stojí na kraji skály, která se strmě svažuje dolů, kde asi o 100m níže je zase hustý les. Polil ho pot, když si uvědomil, že by si toho nevšiml, kdyby ti dva nespadli dolů před ním. "Pomóc! Pomóc!" ozvalo se. Velitel okamžitě seskočil z koně a naklonil se nad okraj, zahlédl zbrojnoše, který se evidentně z posledních sil držel za kořen trčící ze skály. Natáhl ruku a vytáhl ho nahoru. "Jsi v pořádku?" Voják se vydýchával a když konečně popadl dech zakýval na souhlas. "Myslíte že to mohl přežít veliteli?" ten jen zakroutil hlavou. "Tohle nepřežil, je po něm, zasloužil si to, jenom těch koní je škoda." Zbrojnoš přikývl.
Havran klel, teď už věděl že ten hustý les nebyl dobrý nápad, větve ho šlehali všude. Už aby ho byl konec. Pomyslel si, o pár vteřin na to litoval že si něco takového přál. Připadal si chvíli jako pták, jak letěl vzduchem, viděl jak se země přibližuje, přibližovali se koruny stromů. Cítil bolest jak do něj naráželi větve a pak už necítil nic.
Šílená bolest jako by ho probudila, na těle snad nebylo místo, které by ho nebolelo. Sám sebe se ptal, jestli už se nesmaží v pekle. Pomalu otevřel oči, pohled měl rozmazaný, když se mu povedlo konečně zaostřit, bylo mu jasné že stejně jenom sní, byl v lese, ale před ním na klobouku houby seděla malinká dívka, byla o něco menší než houba na které seděla, na sobě měla zvláštní šaty a její tmavé kudrnaté vlasy jí sahaly až k pasu. Navíc jí ze zad vyrůstala křídla podobná motýlím. Seděla tam a soudě dle výrazu ho zamyšleně sledovala. Havrana pomalu začala přemáhat bolest a propadal se do temnoty. Démoni si se mnou hrají. Stačil si ještě pomyslet, než jeho mysl odplula kamsi do neznáma.
+ lstivost 1
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama